top of page

S velkými potížemi začínal nový školní rok 1945 - 1946 v dlouhoveské národní škole. Ze Sušice a z dalších míst se narychlo svážely nejdůležitější učební pomůcky. Učilo se napřed v Ranklově hostinci, od prosince se užíval i sál zrušeného hostince U Beeru (budova pod dnešní školou). Začala také výuka v mateřské škole.
Od 27. listopadu 1946 se konečně mohly děti začít učit v uvolněné školní budově. Na úklidu se podíleli rodiče, učitelé i děti. Nemalá částka se musela vynaložit na opravy. Škola měla od jara roku 1947 čtyři třídy. Přišli noví žáci, tentokráte hlavně z rodin reemigrantů Volyňských Čechů.
Krátce po únorovém komunistickém převratu byl přijat 25. 3. 1948 Zákon o jednotné škole. Od roku 1954 byla v provozu školní družina.
Škola se hodně věnovala mimoškolní a sportovní činnosti. Učitelé pracovali v Sokole, Osvětové besedě, vedli oddíly pionýrské organizace, pomáhali s ochotnickým divadlem atd. V roce 1955 byla uspořádána zdařilá místní spartakiáda se soutěžemi dětí, utkáními v míčových hrách a s ukázkami spartakiádních cvičení. Hodně se hrálo loutkové divadlo.
Obec přidělila škole pozemek za farním úřadem, kde se založila školní zahrada o rozloze 64 arů.
Velkým přínosem se stal postupný přechod od národní školy s 1. - 5. post. ročníkem na úplnou osmiletou střední školu. V školním roce 1958 - 1959 se vyučovalo v 6. třídě, až po třech létech vznikl úplný druhý stupeň, který se rozšířil později celorepublikově na deset tříd. 1. září 1960 měla škola osm tříd a 217 žáků. Od 21. 4. 1961 přišly do školy děti ze zrušené školy na Mouřenci. Tím se počet žáků zvýšil na 242. 70% dětí cvičilo a sportovalo v oddílech TJ Tatranu Dlouhá Ves.
V 70. létech se škola výrazně podílela na kulturním životě obce a pořádala mnoho sportovních, turistických, kulturních a vzdělávacích mimoškolních pořadů pro děti. Veřejností byly např. oblíbeny pořady Šumava včera, dnes a zítra, Šumava tančí a zpívá, koncerty Klatovského sextetu, dětské koncerty Setkání s písničkou atd. Pravidelně se ve škole promítaly filmy.
Vždy se ve škole hodně sportovalo a v nejrůznějších soutěžích a utkáních získávali žáci školy cenná vítězství a čestná umístění v okresních soutěžích.
Úspěšní byli též reprezentanti školy v uměleckých soutěžích, vědomostních olympiádách atd.
Od roku 1970 procházela škola složitou generální opravou. Zřídila se nová kotelna s uhelnou pro ústřední vytápění. Sklepy se změnily na prostorné šatny. Do opravené budovy se z fary přestěhovala školní družina.
Škola se těší velké pozornosti celé obce. Dosahuje výborných učebních výsledků. Pedagogický kolektiv je stabilizovaný, dvě učitelky jsou místní. Za zmínku stojí i výborná práce školníka. Budova prošla další rozsáhlou rekonstrukcí. Vnější vzhled školy se změnil k nepoznání parkovou úpravou před průčelím. Změny ve vnitřním členění, kdy do budovy přešly mateřská škola a školní kuchyně s jídelnou, si vyžádaly značné stavení úpravy. Přibyla pěkná tělocvična. V roce 2006 se v celé tělocvičně vyměnila okna. Děti chodí do mnoha kroužků. Škola pořádá až 30 mimoškolních akcí ročně a to nejen pro děti, ale pro celé rodiny i pro všechny dlouhoveské občany.
Velké popularitě se těší podzimní ochutnávky kulinářských specialit. Díky jim např. vzniklo přátelství dlouhoveských s nezapomenutelnou Helenou Růžičkovou nebo v porotě při soutěžích zasedli spisovatelka Marie Formánková, režisér Zdeněk Troška a další. V kraji jsou doma hudebníci Dan Bárta a Roman Holý.
Byla to škola, která oživila zapomenutou tradici masopustních průvodů a Tříkrálového koledování. Na podzim se slaví místní školní posvícení. Maminky se těší na Svátek matek.
Každým rokem přijede vyprávět Václav Chaloupek, autor známých pořadů o zvířatech, přírodě a nezapomenutelných „zvířátkových" Večerníčků. Družba s německou partnerskou školou ve Frauenau není jen na papíře, ale každoročně znamená několik milých a kamarádských setkání.
Všichni návštěvníci školy při odchodu mají jedno tajné přání: moci se tak vrátit do školy a chodit právě do takové, jaká je v Dlouhé Vsi.

1969

Historie české školy do roku 1945

Státní menšinová škola s vyučovacím jazykem českým existovala v Dlouhé Vsi čtrnáct let.
Typ těchto škol byl povolen Zákonem Národního shromáždění z 3. 4. 1919 č. 189. Podle zákona mohly být zřizovány menšinové školy s vyučovacími jazyky českým, polským nebo německým tam, kde většina dětí povinná školní docházkou by byla vyučována jazykem jiným než mateřským. V Dlouhé Vsi byla škola otevřena 1. září 1925 jako jednotřídní. Existovala do konce září roku 1938, kdy po podepsání Mnichovské dohody o odstoupení části československého pohraničí Německu se obec Dlouhá Ves stala součástí Německé říše.
Od začátku školního roku 1928 - 1929 byla zřízena v obci jednotřídní mateřská škola s vyučovacím jazykem českým. Nejvíce dětí bylo zapsáno k 1. 9.1936 - 37, nejméně 1928 -29. Od roku 1931 neklesl počet žáků pod dvacet.
V mateřské škole bylo nejvíce dětí v školním roce 1931 - 1932, celkem 16. Počet dětí postupně vzrůstal, od 11 v roce 1928 až do 14 v roce 1937.
V práci škole pomáhaly školní výbory. V roce založení byl předsedou kněz P. Karel Zahradník. V pozdějších létech se školní výbor stal součástí místní odbočky Národní jednoty pošumavské. Škola a jednota se staraly o kulturní a společenský život české menšiny v obci.
Při škole byla zřízena veřejná knihovna, která měla v začátcích 100 svazků. Zájem veřejnosti byl velký. Postupně byly zřízeny i dětská školní knihovna a knihovna učitelská.
Od roku 1931 pracoval v Dlouhé Vsi odbor Československé ochrany matek a dětí. Do obce pravidelně dojížděl ke kontrolám matek a dětí sušický praktický lékař.
Ve školním roce 1934 - 1935 mohli žáci poslouchat poprvé radiové pořady. Školní rádio často využívali k společným poslechům odpoledne nebo večer i občané obce, kteří se scházeli ve třídě.
Od roku 1937 se ve škole vyučovala branná výchova.
K pořádání školních kulturních akcí a k výletům se škola zpravidla spojovala s menšinovými školami stejného typu, např. s českými annínskou a hartmanickou.
V roce 1933 navštívily děti Prahu. Výlet se uskutečnil v rámci rozsáhlé akce Národní jednoty pošumavské, kdy do hlavního města zavítalo na několik dnů téměř 1000 dětí ze Šumavy.
Hlavně Národní jednota pošumavská podporovala české děti různými věcnými dary a soubory školních potřeb. Pomáhaly i různé spolky a továrny. Ojedinělá nebyla ani pomoc jednotlivců. Např. v roce 1927 na vánoční nadílku při besídce přispěly: Solo Sušice 200 Kčs, Spolek soukromých úředníků v Sušici 180 Kč, Národní jednota pošumavská odbor Sušice 200 Kčs, továrna na obuv Schwarzkopf 50 Kčs, Sušičan v Plzni 50 Kčs, atd.
Byly organizovány také podpůrné stravovací akce. V zimě 1932 - 1933 dostávaly děti pravidelně ke svačině teplé mléko a housky. Částkou 700 Kčs většinu nákladů hradila Okresní péče o mládež v Sušici, potřebný zbytek 100 Kčs doplatil okresní školní inspektor František Štolcpart ze svého platu.
V roce 1933 mezi dárci na vánoční besídku jsou mimo jiné zapsáni primátor města Prahy dr. Baxa, kloboučník v Praze p. Seidl (daroval všem dětem stejné čepice), důchodní správce v Dlouhé Vsi Tusar, spolek Svatobor z Plzně, Spořitelna města Sušice a další.
Od roku 1935 byla zahájena tzv. polévková akce, během níž dostávaly děti v poledne výživné silné polévky s chlebem.
Každoročně školní besídka doplňovala oslavy vzniku státní samostatnosti 28. října, které pořádal místní odbor Národní jednoty pošumavské. Zpravidla se oslavy konaly v Schellově hostinci u továrny nebo v hostincích p. Veseláka a u „Ranklů."
Vhodně se ve škole připomínala další republiková nebo národní výročí, stejně jako jubilea významných osobností politického a kulturního života národa a státu. Vzpomínala se i výročí důležitých bitev světové války, při nichž bojovali naši legionáři. K pořádání se zpravidla spojovaly děti dlouhoveské s dětmi z annínské školy. Vítaným hostem byl vždy řídící učitel zAnnína R. Sláma, vynikající hudebník. Jeho koncertní vystoupení korunovala slavnosti.
Na čtrnáctiletou činnost první školy s vyučovacím jazykem českým navázala ihned po osvobození naší vlasti a ukončení 2. světové války na podzim roku 1945 národní škola. S velkými potížemi začínal nový školní rok 1945 -1946 v dlouhoveské obecné škole se smíšeným jazykovým vyučováním. Do školy přišli od září 1945 žáci různého věku a podle toho byli zařazováni nejdříve do dvou, v dalším školním roce již do tří tříd. Jednalo se
0 školní roky 1945/46 a 1946/47. Protože většina z nich pokračovala docházkou
1 v dalším školním roce 1947/48 (jubilejním v roce 2007 pro 6o.výročí vzniku úplné pětitřídní obecné školy a poté národní školy, v Dlouhé Vsi), nemohou být tito žáci v seznamu opomenuti. Sestavování do tříd bylo problematické. Do školy přišla řada dětí nových osídlenců Dlouhé Vsi a okolních osad. Přišly také děti, které zde s rodiči prožily válku a jejich rodiny se přihlásily k československé státní příslušnosti. Jinou skupinu tvořily děti německých obyvatel Dlouhé Vsi, Bohdašic, Platoře, Divišova, Vrabcova a dalších menších osad v okolí. Rodiny byly postupně zařazovány do odsunových transportů a děti školní docházku končily v průběhu školního roku. Zvláštní národnostní skupiny představovaly děti nově přistěhovalých příslušníků převážně z oblasti jihovýchodní Evropy. Pro nové obyvatele se vžil název reemigranti, protože svými rodovými kořeny z dřívějška patřily hlavně k slovenské národnosti. K té se také všechny děti ve škole přihlásily.
Výuka byla v začátcích obtížná. Děti z německých rodin česky většinou nerozuměly. Učitelé, kteří v průběhu války museli projít povinně kursy německého jazyka, se s nimi naštěstí dobře domlouvali. U dětí tzv. reemigrantů byla často problémem negramotnost i u starších dětí. Proto byly pro některé školáky zřizovány speciální třídy nebo alespoň oddělení v počátečním malotřídním školním uspořádání.
Počty dětí podle národností, jak přicházely vždy 1. září do školy:
školní rok nár. české slovenské německé celkem
1945/46            58       3               67       128

1946/47            44       50              1         95

bottom of page